Když se procházíme po nějakém městě či náměstí, dýchá na nás jakási specifická atmosféra. Tuto atmosféru tvoří hned několik věcí. Jednou z nich je nepochybně historie. Při procházce náměstím míjíme množství kašen, soch a historických budov, ke kterým když vzhlédneme, můžeme si představit, že jsme se vrátili o několik desítek či stovek let zpátky. Když ale sjedeme pohledem dolů, uvidíme ty stejné budovy, avšak zasazeny do zcela jiného kontextu, jiné doby. V přízemích budov vidíme všemožné kavárny, obchody s oblečením, drogerie, čajovny či restaurace. Procházíme se napříč historií a přitom v ten samý okamžik žijeme a vnímáme moderní dobu. Nedílnou součástí této atmosféry, kterou už tak nevnímáme, ale bez které by zároveň náměstí nebylo takové, jaké ho známe. Je to právě dlažba, po které chodíme, a která dotváří celkovou podobu náměstí.
Dlažba, po které se procházíme, může mít několik podob. Většina dlažeb tvoří jednoduché obrazce, díky kterým však nabývá chodník, po kterém se procházíme úplně jiných rozměrů. Tyto obrazce většinou nevnímáme pokud se na ně přímo nezaměříme, nebo se nepodíváme z ptačí perspektivy na větší plochu. Dlažbě, kterou většinou vídáme právě na náměstích či ve městech v pěších zónách, se říká kočičí hlavy. O tom, z čeho je tento název odvozen můžeme jen polemizovat, každopádně díky jeho originalitě zná tento druh dlažby skoro každý.
Za kočičí hlavy se dá obecně považovat jakákoliv dlažba tvořená přírodními dlažebními kameny. Pro kočičí hlavy je typická jejich nerovnost. Oproti dlažbě, kterou najdeme na většině chodníku, nejsou kočičí hlavy tak geometricky přesné a pravidelné a mohou tak vytvářet poměrně ledabylé uspořádání. Opak je však pravdou.
Práce dlaždičů je velmi pečlivá a důkladná. Dalo by se to přirovnat ke skládání mozaiky. Když vidíme obraz, který je složený z mozaiky, nebo mozaikou pokrytou stěnu, obdivujeme. Vydláždit chodník s geometrickou přesností tak, aby ze všech úhlů vypadal úhledně a příjemně na pohled, není o nic méně složité. Dlažba se navíc většinou rozprostírá na velké, nejasně ohraničené ploše, na kterou se nemůžeme podívat jako na celek a tudíž je o to složitější odhadnout rovinu a přesnost daných tvarů a uspořádání.
Občas máme potřebu dívat se jen vzhůru a některé věci přehlížet. Zkusme se někdy na chvíli zastavit a zaměřit se kromě velkých a dominantních věcí taky na ty, které bereme jako samozřejmost a jejichž důležitost často opomínáme.
